Podle Vargase Llosy se všechny oblasti (současné společnosti) – od umění přes politiku a žurnalistiku až po lidské vztahy a veřejný život – staly součástí přihlouplého způsobu života, který jakoby vycházel z předpokladu, že člověk je i ve stáří v pubertě, a navíc že je to tak správné. Vargas Llosa není, tvrdí recenzentka, nijak původní – v moderním světě se nedokáže orientovat a touží po době, kdy kulturní člověk nevěděl o nejnovějším skandálu lady Gaga, ale měl přečteného Aristotela či Dostojevského a po večerech poslouchal klasickou hudbu (při písemném kontaktu se svými o dvě generace mladšími studenty i já zvedám obočí nad jejich prabídnou sečtělostí, nad s tím souvisejícími hrubkami v pravopise, a nad jakousi základní nedovzdělaností, až příliš často).....
Dle spisovatele staré školy právě kultura činí lidský život lepší, a označuje za ni nejen výjimečné knihy, vážnou hudbu či významná filozofická díla, ale i kultivaci schopnosti klást si otázky a nenechat se strhnout hlavním proudem myšlení (v mém, tedy v našem případě generace vyrůstající v totalitní společnosti bez jiných možností kontaktů se svobodným světem, sehrála kromě četby nezastupitelnou roli i rocková hudba, která i za nás pozměňovala a nakonec i sjednotila a pozměnila svět). Kulturní je prý vytváření trvalého – to, co je kultivované a co zpětně původce tohoto kultivovaného kultivuje (včetně konečně poznávaného odkazu dávných duchovních kultur a metod vedoucích k praktické duchovnosti, ale také různých revivalů a návratů k dnes již rockovým klasikům, od Beatles a Rolling Stones až po stále nepřekonané Hendrixe a Joplinovou)......... Celý članek čti na "blog baraka"

0 коммент.:
Okomentovat